U Pavla Petra (nar. 1969) jako u málokoho plní taktoobsáhlý výbor nejdůležitější, totiž scelující funkci.V úhrnu představuje dílo básníka neobyčejně původního,náročného nejen k sobě a ke čtenáři, ale vůbec ke světu,v němž žije. Ukazuje básníka bohatě vidoucího i citověnebývale otevřeného. V podobně široké kolekci, vracejícínás i ke sbírkám dnes pozapomenutým či těžko dosažitelným,se Petrovo dílo vyjeví ve svém oblouku od jinošské„noci ornamentu“ přes verše docela konkrétní, smyslovéa tělesné až ke komplexnímu niternému vyjádření a svébytnémubásnickému jazyku. V širším úhrnu máme šancivnímat básníkovy počátky znovu a jinak. Petrovo zralé díloje ozřejmuje, rozvíjí, dodává jim váhy, vytváří pro ně nový,hutnější a nosnější kontext. Vyvstanou i hrany, které byv původních tóninách jednotlivých sbírek možná zapadly.Podobný výbor má šanci nám zřetelně sdělit, co jsme snaddelší čas tušili, ale neměli tak jednoznačně a v celku předsebou: že Pavel Petr je jedním z našich nejosobitějších,nejvytrvalejších, nejcitlivějších, nejvzácnějších básníkůposledních dvou desetiletí.