Ústředním tématem knihy Václava Soukupa je popis, analýza a interpretace vzniku a vývojových proměn pravěkého umění. Zvláštní pozornost autor věnuje zrození lidské výtvarné tvořivosti a umělecké imaginace v kontextu lidské prehistorie. Cílem knihy je postižení smyslu, funkce a významu pravěkých uměleckých artefaktů jako unikátních výtvarných sémiotických systémů, které vystupují v podobě maleb, rytin a skulptur. Kniha vznikla na základě autorových antropologických výzkumů pravěkého umění a jeho cest do významných prehistorických lokalit. Prostřednictvím téměř cestopisně koncipovaného vyprávění se čtenář stává součástí antropologických výprav do nejvýznamnějších evropských prehistorických lokalit, kde se dochovaly pravěké malby, rytiny a skulptury.
Působivost knize dodává uplatnění antropologického „principu reflexivity“, jehož prostřednictvím se autor stává součástí literárního textu i jeho snaha ozvláštnit prezentovaná empirická data příběhy prehistorických artefaktů. Tento přístup, v naší odborné literatuře dosud ojedinělý, umožňuje čtenářům hlubší zamyšlení nad poselstvím pravěkého umění. Z této perspektivy představuje kniha tvořivý a originální příspěvek jak ke kulturní antropologii, tak k teorii umění a dějinám paleoantropologie.
Knihu tvoří tři, relativně samostatné části, ve kterých jsou popsány, analyzovány a interpretovány pravěké jeskynní malby, skalní umění (pravěké umění pod širým nebem) a prehistorické přenosné umění. Kniha usiluje o literární (vizuální a interaktivní) uvedení čtenáře do unikátního světa pravěkého umění jako svébytné oblasti výtvarné tvorby.