Kniha pojednává o vývoji a proměnách konceptu historia litteraria (dějiny vzdělanosti, Gelehrtengeschichte) v českých zemích a jeho představitelích „od Balbína k Cerronimu“. Za jeho počátek se považuje vymezení Francise Bacona, který roku 1605 navrhl vytvořit disciplínu, která by kumulovala veškeré vědecké poznání. V českých zemích byly základy konceptu položeny prací Bohuslava Balbína Bohemia docta. Na tu v průběhu 18. a na začátku 19. století navazovala řada učenců.
Největší prostor je v knize věnován pozoruhodné osobnosti Johanna Petera Cerroniho.