Postihuje především děti a dospívající, jejichž počet každoročně roste. Pokud onemocnění postihne malé děti, jejich svět se zastaví. Dítě se cítí zrazeno nemocí, které nerozumí. Má strach. Neví, co bude, bojí se, že je to trest za něco, co udělalo špatně. Postihne-li onemocnění starší děti, především pubertální, revoltují proti nemoci, která jim bere vysněnou svobodu.

Děti s cukrovkou dostanou na krk pomyslný klíč – inzulin, kterým je (eufemisticky) učíme odemykat buňky. I když se zlepšila diagnostika nemoci, máme nové druhy inzulinů, nové aplikační technologie včetně inzulinových pump a kontinuální senzory k měření glykemií, přesto to nestačí. Je potřeba vrátit dětem jejich naději a víru, že jejich dětský svět bude stejný jako dřív. K tomu potřebují pomoc především osob, které o ně pečují – rodičů, prarodičů, sourozenců, kamarádů, učitelů a prakticky celé společnosti. Jen tak lze dětem zajistit šťastné dětství a velmi dobrou metabolickou kontrolu, která jim umožní vstoupit do světa dospělých bez diabetických komplikací.

Znalosti a dovednosti ne jednoduché léčby diabetu jsou základním pilířem úspěšného ovládání nemoci. A jako když otevřete čítanku a učíte dítě poznávat písmena, slabiky a slova, stejně tak se budeme společně učit základům diabetologie. Malým dětem pomohou pohádky, těm starším zvýší svobodu a možnost volby nové znalosti, především technologické.