Matěj Procházka (1811–1889) prožil v Brně dlouhých 60 let, během nichž se mnohostranně angažoval ve vlasteneckém a náboženském životě. Jako kněz a učitel ovlivnil a inspiroval generace hochů studujících na brněnském c. k. gymnáziu, tedy budoucí inteligenci jak českého, tak německého jazyka, mezi něž patřil mj. i Tomáš G. Masaryk. Jako lingvista, národní buditel a spisovatel organizoval Matěj Procházka spolkový život a vzdělával svou publikační činností, čímž výrazně překračoval hranice brněnské diecéze a Moravy a spolu s dalšími utvářel naši českou národní identitu. V jeho četných oblastech literární činnosti vyniká zvláště jeho zájem o dělnickou otázku v kontextu moravského Manchesteru (Brna) a dále jeho dialog s přírodními vědami, který otevřeně a kriticky zpracovával jak z hlediska vědeckého, tak z hlediska víry.
Předkládaná kniha představuje vůbec první rozsáhlou a moderní biografii o Matěji Procházkovi. Autorka v ní dále poprvé zpracovává tzv. Procházkův druhý život, tedy recepci jeho osobnosti a úctu k ní po smrti, a také zde poprvé představuje komplexně a co nejkompletněji jeho širokospektré dílo. Monografie může přispět k hlubšímu povědomí o našich kořenech a inspirovat a posilovat v zápasech současnosti.
Na význam Procházkovy osobnosti ukazuje např. fakt, že hrob, který na brněnském ústředním hřbitově sdílí s knězem Františkem Sušilem, byl v roce 1927 vyhlášen za čestný a město Brno jej převzalo do vlastní správy. Žel se od té doby Procházkova osobnost a dílo staly opomíjenými a nedoceněnými. Je až s podivem, že jména jiných postav z tzv. družiny Sušilovy, k níž Procházka patřil, označují dodnes ulice v rámci města Brna (od Františka Sušila přes Jana E. Bílého, Beneše M. Kuldu, Pavla Křížkovského, Jana N. Soukopa až k Františku C. Kampelíkovi). V Brně-Židenicích nesla jedna ulice jeho jméno, ale roku 1967 byla přejmenována na Taussigovu, což se ani po sametové revoluci nezměnilo. S tímto konstatováním se pojí i prosba – návrh pojmenovat ulici po tomto muži.